Sebelepší anténní soustava pozemní stanice vám bude málo platná, pokud video vysílač na modelu nebude vaším směrem vysílat dostatečný signál.

Znovu připomeňme, že na modelu musí být s ohledem na změny jeho polohy v prostoru vždy namontována všesměrová anténa, avšak tyto typy jsou vskutku všesměrově pouze v horizontální rovině, v rovině vertikální je prostorový segment v ose antény signálem pokryt velmi špatně nebo takřka vůbec.

Následující návrhy vycházejí z užití kruhově polarizované Cloverleaf antény na modelu. Z modernějších typů můžeme jako typ s vyšším axiálním ziskem a lepším vykrytím „hluchého prostoru“ montovat Mad Mushroom anténu. Je možné použít i SPW anténu, byť její vhodnější užití nalezneme na straně přijímače.

Směrovou charakteristiku takové antény si připomeňme obrázkem:

Předpokládejme běžný model samokřídla nebo letadla z pěnového plastu (elaporu). Kromě těchto plastových a pro radiové vlnění dobře propustných dílů obsahuje model ale i komponenty, které pro šíření elektromagnetického vlnění představují vážnou překážku, zejména akumulátor, motor, regulátor a vodivé výztuhy (nezapomínejme na uhlíkové kompozity). Ty při určitých polohách modelu k pozemní stanici mohou způsobit takové zeslabení signálu, které se projeví pruhy v obraze, krátkodobým zrněním, zřídka úplným rozpadem obrazu. Pro signál v pásmu 5.8GHz jsou tyto vodivé části totálně neprůchodné a vytvářejí jakési prostorové kužele radiového stínu s nulovým příjmem.

U kopterů s umístěním antén pod rameny zase představují překážku v šíření signálu podvozek nebo stabilizovaná plošina pro kameru/fotoaparát, zejména jsou-li zhotoveny z uhlíkového kompozitu namísto plastu a především rozsáhlé tělo kamery.

Vhodnější je umístění antény směrem dolů, aby nevykryté prostorové segmenty směřovaly do míst, kde se za běžných podmínek ani pozemní stanice nacházet nemůže, např. nad modelem. Pamatujme ale na to, že např. při létání v horách se pozemní stanice může nacházet pod i nad modelem a při létání v údolí se bude nad modelem nacházet stále.

Nevhodné je umístění doprostřed na horní plochu draku mezi křídla, neboť právě zde přímo pod anténou bývá umístěn i akumulátor. To způsobí, že segment, do něhož je už přirozeně vyzařováno málo energie, je pod ním ležícím akumulátorem „umrtven“ zcela.

Přeletům „nad“ hlavou“ se modeláři instinktivně vyhýbají, neboť v této poloze se špatně vizuálně odhaduje klonění letadla i chování ve směru vertikály, ale pokud již předpokládáte, že právě v tomto prostorovém segmentu se Váš model bude nacházet s velkou pravděpodobností (třeba při pokusu o výškový rekord), řešením je sklonění antény bokem nebo vzad. To problém s existencí „hluchého“ prostorového segmentu neřeší, ale může ho vyklonit do polohy, které se budete úmyslně vyhýbat.

Řešením pro fajnšmekry je užití dvou vysílačů na opačných stranách křídla nebo protilehlých ramenech kopteru. Segmenty, které jsou jedním z vysílačů nepokryté, vykryje spolehlivě signál druhého z nich.

Druhý z vysílačů využívá opačné kruhově orientované vlnění. To je podmínkou, jinak by signály obou antén interferovaly, zejména při užití stejných kanálů!

Frekvence druhého z vysílačů může být tatáž, ale lepší výsledky dosáhnete s jiným kanálem. V případě téže frekvence totiž přijímáte nejen signál druhého z vysílačů, nýbrž také odražené vlnění toho prvního vysílače, odrazy a difrakcí zkreslené.